Místo nenávisti a opovržení ze strany ostatních lidí si můžeš dosadit existenční úzkost a z ní plynoucí smutek. Pokud přijmeš tento předpoklad, že všichni kolem jsou nesmírně smutní, můžeš si v jejich tvářích přimyslet slzy pláče, které (s trochou představivosti) mohou být zobrazeny jako temně modré světlo překrývající celou tvář daného člověka a stékající trochu dolů.
A potom už je jednoduché brát lidi pouze jako NPC s modře zářivou šmouhou místo tváře a přednastaveným smutkem. A mezi smutnými NPC není problém existovat, protože jako takoví nebudou mít potřebu tě soudit.

(Tedy dokud tvým přičiněním nezamrzne moře, ale to už je z jiné fáze snu... xD)