Civilizace pod zemí, protagonistka hledá svého otce, který se jednoho dne ztratil neznámo kam. Nějak se dostane na místo, které je nějak hrozně tajemně skryté a podivné. Po dlouhých schodech točitých do čtverce sestupuje dolů, kamsi do hlubiny, pod podzemní město, kde strávila celý život. Ocitne se v nevelké prostoře, která je jako chodba do kruhu, akorát to není kruh, ale čtverec. Tam něco někde zmáčkne a prostora se začne chvět. Pak se ukáže, že to byl vlastně výtah, který ji dovezl na povrch její planety, kde nikdy nebyla.

Na povrchu se potká se dvěma chlapci, kteří se do ní zamilují a po zbytek příběhu jsou oni hlavními protagonisty. Jeden má bílý vlasy střižený na krátko, druhý dlouhé a hnědé. Společně ve třech hledají jejího otce na povrchu, který sestává z malých městeček, kinda steampunkových, ale s magickými prvky, kolem kterých jsou malé farmy a rybníčky a každé městečko je uzavřeno v nepatrném údolí v jinak vysokých a členitých tmavě šedých horách/skalách, kde nic neroste. A tak tam hledají jejího otce, až najdou vysoko v horách takovou divnou kopuli, širokou asi tak dvacet metrů a vysokou polovic, páč je to polokoule, z jejíž jedné strany vystupuje stupínek s jakýmsi nátrubkem, od něhož vede trubice směrem do kupole. Holka je zvědavá, vyleze po schodech na stupínek a zatroubí na nátrubek.
Kupole se žlutozeleně rozzáří a vyvstanou na ní hnědě rezaté symboly, přičemž se ozve šíleně hlasité troubení, jako kdyby na poplach. Podivné je, že za chvíli se to samé troubení ozve odkudsi z dálky z hor, a pak další a další, až se to ozývá z různých míst ze všech stran kolem, což znamená, že kopulí je na planetě víc a nějak na sebe vzájemně reagují. Tehdy se na obloze objeví černá loď pokrytá rudými světly a snese se tak blízko, že když se otevřou dveře na spodku lodi, ze dveří vystřelí ruka a vtáhne holku dovnitř, načež se dveře zavřou a loď odletí.
Takže chlapci teď budou hledat dívku.

Nějak se dostanou ke starému moudrému muži, který má vlastní hangár a loď a s ním odletí do vesmíru pátrat po holce. Dlouho bezcílně bloudí, až zahlédnou shluk lodí stejných jako ta, která ji unesla. Přiletí blíž a nalodí se na jejich mateřskou loď, která je taková dlouhá nudle, lehce stočená směrem nahoru.
Ukáže se, že loď je parlament jakéhosi lidského společenství, které původně pochází z jejich planety a které má v úmyslu planetu napadnout a obsadit, protože tam už po celé generace nežijí. Chlapci s mužem se vydají do útrob parlamentu, kde najdou holku jako sexuálního otroka hlavního předsedy vlády, který sedí v čele stolu táhnoucího se téměř po celé délce obrovské lodi. Pokusí se holku osvobodit, což se jim povede, ale tím si na sebe poštvou celý parlament, který za nimi pošle celé své loďstvo, když ztama utíkají/odlétají.

Doletí zpátky na svou planetu s nepřátelskými loděmi v zádech a přistanou v naději, že se dokážou někde na povrchu ukrýt. Jenže to byla samozřejmě blbost a nepřátelské loďstvo zaútočí svými supermoderními zbraněmi na planetu, která se moc nemá jak bránit.
Ale tehdy se vyrojí na planetě jacísi válečníci, kteří mají za úkol planetu chránit, a to udělají tak, že najdou všechny magické kupole a zatroubí na ně, čímž vyřadí z provozu stroje na nepřátelských lodích, a tak zachrání planetu. Jenže lodě popadají na povrch a zničí spoustu měst a polí a povrch hor, takže se obyvatelé rozhodnou lodě posbírat a dovézt na jediné místo obklopené horami, kde vznikne jakási skládka supermoderních trosek.

Chlapci jsou rádi, že se setkali s dívkou, a ukáže se, že jejich pilot je ve skutečnosti její otec, který za tu dobu prošel takovou proměnou, že ho během útěku nepoznala. Civilizace na povrchu se vzpamatovává z vyhrané bitvy a všechno se zdá být krásné.

Konec snu je takový, že najednou se ocitáme zpátky v podzemním městě, kde další dítě nalezne vchod ke schodišti a k výtahu, který se spustí, jakmile do něho vejde. Pak vidíme, jak dítě vyroste a je z něj mladý muž, který bloudí po povrchu, až nalezne skládku. Tam se začne hrabat v součástkách, až si sestaví malou loď, kterou odletí z planety.
V poslední scéně vidíme, jak se jeho loď přibližuje k lodi parlamentu a chlapec se raduje, že snad bude mít kam patřit.


...

A tak se koloběh opakuje a s chlapcem vzniká nová generace odstěhovalců z planety, která na ni po letech zase zaútočí, aby byla poražena magickými troubícími kupolemi a skončila na skládce, kterou za čas objeví další zvědavec, který založí další generaci budoucích útočníků...

(Někde se tam vyskytovala otázka politiky, ale to už mám hodně v mlze, přeci jen za dobu sepisování tohoto snu se mi z velké části už vytratil z paměti, ale vím, že základní dělení bylo zhruba takové, že v podzemí planety vládl radikální individualismus uvnitř takřka nekontrolovatelné anarchie, na povrchu potom jakýsi šťastný a mírumilovný kapitalismus a na lodi parlamentu a její válečné flotile panoval komunismus. To ve snu hrálo určitou roli, ale na to už si asi nevzpomenu...)