Netbrowser

Je to zajímavé. Celý život jsem něco hledal, a když už jsem hledání vzdal, zdá se, že jsem to našel. Není to nic, co bych čekal, ale přesto je mi jasné, že to je to ono.

Začalo to naprosto nevinně. Při brouzdání internetem jsem objevil cosi, co vypadalo jako chyba. Klasická stránka typu „naházím na tebe co nejvíc reklam to půjde, a když to nevzdáš, třeba mě uvidíš.“ Nemusím asi říkat, že zavírání nespočtu nových oken s reklamami mne poněkud podráždilo, ale přesto jsem pokračoval a dopracoval se až ke stránce samotné.

Plný chaotických odkazů a přeblikávajících glitchů, zářil na mě web s neurčitým zrněním na pozadí. Netušil jsem, k čemu slouží, protože nic, co jsem viděl, nebylo v žádném mně známém jazyce. Ale přesto jsem věděl, že tady to je. Někde na téhle nepřehledné stránce se skrývá to, co jsem celý život hledal, aniž bych tušil, co to vlastně je.

Proklikával jsem se desítkami náhodně generovaných odkazů a podivoval se nad rozsáhlostí webu, který neměl žádný zdánlivý smysl. Pochyboval jsem, že by někdo rozuměl onomu chaosu dat, zrnění na pozadí a znepokojivě temným neonovým GIFům. Ale bylo mi jasné, že tam něco najdu. Byť to celé působilo dost stísňujícím dojmem, něco smysluplného tam být muselo. A pak

jsem to našel. Na jedné z podstránek byla další řada odkazů, které nedávaly žádný smysl a vedly jen do dalších chaotických změtí všeho možného, a mezi nimi se skvěl jeden, jejž jako jediný tvořila slova a ne náhodně seřazené symboly. Adresa této stránky zněla „iwillfuckyourbraintodust.org“. Hned mne to uchvátilo.

Z podivné entropie náhodných dat jsem se v novém okně přenesl do světa čisté modrosti, jíž narušovalo jen tmavé záhlaví s odkazy a podivný text pod ním. Jak jsem později zjistil, byl to zápis snu. Zápis snu někoho, kdo se zdál být naprosto vyšinutý, protože vyprodukoval desítky velmi znepokojivých textů, jak jsem posléze zjistil, ale zároveň i někoho, kdo dokázal upoutat a nechat člověka plout jeho představami, aniž by se musel vracet do reality.

Četl jsem a četl, naprosto uchvácen a pohlcen slovy někoho, koho jsem v životě neviděl a asi ani nikdy neuvidím, a nechal se unášet pryč od reálného světa. Když jsem se konečně odtrhl od obrazovky, venku už byla tma. Vstal jsem od snažně zářícího monitoru a šel do sprchy. Ta byla krátká a studená, protože vzduch všude kolem byl rozpálený do děsivého kmitání, a během ní jsem měl pocit, že slyším nějaké neurčité zvuky, které jsem nedokázal nikam zařadit. Poté jsem se vydal do kuchyně připravil si tousty a

vrátil se zpátky za obrazovku. Tu nyní pokrývalo znepokojivě blikající zrnění a stránka s texty někam zmizela. Zkoušel jsem klikat myší, ale nic se nestalo. Zkoušel jsem mačkat různé klávesy s písmeny i čísly, zkoušel jsem Enter i Esc, ale nedělo se vůbec nic. Pak jsem zkusil magickou formuli, která mne už tolikrát zachránila. Ctrl + Alt + Del. A tehdy se obraz změnil.

Zrnění zůstávalo, ale přes něj se s nejasnými roztřepenými okraji začal objevovat podlouhlý rudý obdélník. Bylo vidět, jak zápasí se svou pozicí na ploše monitoru, protože každou chvíli se nějaká jeho část oddělila a utekla tu doprava, tu doleva, aby se zase vrátila na svoje místo a navrátila obdélníku jeho obdélníkovitost. A pak se na obdélníku rozzářil jedovatě zelený nápis.

„GAME OVER“

No, netřeba lhát, pak se z reproduktorů ozval děsivě skřípavý zvuk a stále zesiloval, až jsem nakonec nadobro ohluchl. Nevím, jak je to možné, ale sluch se mi už nikdy nevrátil. A přes obraz reality, který jsem měl stále před sebou, neustále pobíhalo ono zneklidňující zrnění. Ale

ne vždy. V jednom případě mizelo a vracel se mi zdravý, čistý zrak. Ve chvílích, kdy jsem znovu navštívil onen zelenomodrý web a četl další texty onoho děsivě nápadůplného autora. A to mi stačilo. Protože tyhle texty, tyto věty a tahle slova byly něčím, co převyšovalo všechno ostatní. Realita ztratila smysl a zmizela v neurčitém zrnění. Všude bylo ticho a já měl klid na čtení.

A to bylo to ono. Tohle bylo to, co jsem celý život hledal. Příběhy, které mne naprosto nadchnou, a naprosté ticho a pokoj, abych mohl v klidu číst. Teď už nic nepotřebuji. Mám všechno, co jsem kdy chtěl. Jen

jedna věc mi občas vrtá hlavou. Kam se poděla ona chaotická zrnící stránka a kdo ji vytvořil? Protože od té doby už jsem ji znovu nenašel a stále jsem nechápal její význam. Ale možná že veškeré její poselství spočívalo v tom, aby mne navedla na onen zelený web. A takové vysvětlení mi stačí. Je to to nejlepší, co se mi mohlo stát.

[Monomon]: entered the chat