Cigarety ze sekáče

Výhoda second handů spočívá v tom, že je tam všechno levné a dá se narazit na krásné věci. Tak mi to alespoň popisovali všichni známí, kteří tam nakupovali. Já jsem si nikdy neliboval v nakupování oblečení , takže jsem neviděl důvod takové obchůdky navštěvovat. Ale tenhle, tenhle byl něčím výjimečný.

   Už z dálky jsem rozeznal vyřezávané končetiny chobotnice vinoucí se po sloupcích kolem výlohy. Už z dálky mne upoutala ta temně zelená barva laku na dřevo. Už z dálky jsem viděl kousky nádherně starobylého oblečení ve výloze. Už z dálky mne upoutal sytě černý oblek s kravatou z tmavě zelených krajek. Už z dálky mi bylo jasné, že se neubráním a budu muset vstoupit.

   Když jsem otevřel dveře krámku, na můj čich zaútočily stovky pachů a nad hlavou se mi rozječel bronzový zvonek. Cítil jsem vůni starého tabáku z ještě starší fajfky a závan klihu. Kolem mne se rozprostíral obrovský prostor plný věšáků s oblečením, většinou přívětivě goticky temným. Procházel jsem mezi policemi s triky a šálami, prsty jsem přejížděl po měkkých poddajných látkách sametových kabátů a očima jsem hltal vzory černých krajek halících bílé spodničky. Jako bych se propadl o dvě stě let zpátky a ocitl se v ráji módy nepošpiněné exhibicionismem.

   „Dobrý den, co si budete přát?“

   V úleku jsem se otočil a spatřil za sebou menší podsaditou stařenku, třímající v ruce majestátní hůl z tmavého dřeva. Přívětivě se na mne usmála a probodla mne zkoumavým pohledem. Chtěla přijít na to, co tady hledám.

   „No, já vlastně nevím,“ odpověděl jsem popravdě. „Zaujala mě ta vyřezávaná chapadla na stěnách venku. Ale abych řekl pravdu, netuším, jestli tady vůbec něco chci.“

   „Dobrá, takže jste se pouze přišel podívat.“

   Pohlédla na mé ruce, netrpělivě se navzájem žmoulající. Zřejmě si povšimla mých zažloutlých prstů, protože po chvíli přisadila: „Vidím, že jste kuřák.

   Nechcete si tedy koupit cigarety?“

   Tomu jsem se podivil, protože bych nečekal, že v obchůdku s věcmi z druhé ruky budou mít i cigarety. To jako prodávají nedopadlky?

   „Eh, no dobře, tak jaké máte?“ zeptal jsem se.

   „Naneštěstí jen jednu značku, a to hnědé Camelky.“

   Podivil jsem se. „Hnědé, říkáte?“

   „No ano, hnědé. Takové ty essentials, víte?“

   Pravda, o těch už jsem slyšel. Tak tedy hnědé Camelky, ale proč je prodávají v second handu?

   „Nebojte se, nejsou to jen nedokouřené konce cigaret,“ zasmála se stařenka, jako by přesně věděla, na co myslím.

   „Jde o umělecké výtvory jednoho našeho přítele spisovatele. Kupuje cigarety, a pak je popisuje droboučkým písmem. Potom nám je prodá. My to máme spíš jako takovou zajímavost, ale on tak má od nás nevelký příjem a těch pár zákazníků, kteří si jich všimli, si sem pro ně pravidelně chodí. Domnívala jsem se, že působí umělecky jen vizuálně, ale prý je jejich kouření v něčem jiné, něčím inspirující. Sama kouřím jen ze své dýmky, ale mí zákazníci si je nemůžou vynachválit, takže je tu prodáváme dál.

   Nechcete tedy zkusit naše ‚příběhové cigarety‘?“

   Vrhla po mně přívětivý úsměv, ale trochu mne z něj zamrazilo. Jako by mi nabízela nějakou drogu. A já mám slabou vůli, i když se s tím snažím bojovat.

   „Dobrá,“ řekl jsem a jednu krabičku si koupil.

Snad nemusím popisovat, jaké je kouřit cigaretu, ale tyto kousky jako by byly nasáklé můzami a všelijakou inspirací. Hned první den, kdy jsem krabičku načal a otočil si jednu pro štěstí, jsem pocítil silný impuls a musel jsem začít psát. Bylo jedno co, hlavně když budu psát. Ono to přijde samo.

   A tak teď píšu. Píšu od začátku semestru, kdy jsem ten obchůdek našel, a sepsal jsem již přes dvě desítky krátkých příběhů, většinou laděných do hororu, někdy do vědeckofantastiky. Neříkám, že se vám musí líbit, ale tuším, že budou! :)