John Sick (vlastním jménem Jonathan Sickareta) se narodil 30.2.3002 ve městě Kheghryyll na severovýchodě bermrinxké oblasti. Vyrůstal ve východní části města, takže se přirozeně většinu času pohyboval v docích kheghryyllského přístavu, kde pro absenci vrstevníků, s nimiž by komunikoval, trávil celé dny vysedáváním kolem hospod a loděnic nasloucháním příběhům vyprávějících námořníků. Zřejmě již tehdy se rozvinula jeho touha psát vlastní příběhy, byť narozdíl od svých mořskovlčích idolů si je musel vymýšlet. Tuto zkušenost o zažehnutí jeho prvotní spisovatelské tendence vykresluje v jednom ze svých ranných krátkých textů s názvem "Jak jsem opustil Maverico".
Pro svůj koníček našel uplatnění při pozdějších studiích bohém-mystiky na Tureenginově univerzitě ve městě Bermrinx (historicky Bermringz), kde dále rozvíjel své vědomosti a sbíral inspiraci pro svou tvorbu. Mnoho postav v jeho příbězích vychází z jeho skutečných přátel či známých – jako například skupina podivínských nerdů z přírodovědecké fakulty v čele s "Robertem Yihem", jehož skutečné jméno J. Sickareta nikdy neuvedl –, ale i z legend tradujících se v jeho domovině. Není tak překvapením, že se zde občas setkáme s menšími božstvy nebo zmínkami o Azathotovi, neboť i sám Sick trávil poslední roky života jako externí člen sekty jeho uctívačů.
Odtud můžeme vypozorovat i Sickaretův zájem o vědecko-fantastické koncepty a v pozdější fázi jeho tvorby i pokusy ztvárnit takzvanou teorii simulace, jež dle současných literárních badatelů vycházela právě z jeho přesvědčení o pravdivosti Azathotovy existence, pro niž byla Sickovi metaforou. V rámci svého vědecko-fantastického universa se zároveň odrážel od reálných výzkumů a objevů své doby, nicméně tento aspekt jeho tvorby byl často opomíjen.
Dalším důležitým prvkem je u Sickarety nepochybně čas a jeho cykličnost, neboť již ve svém kmenovém románu, jejž psal od dětství, ačkoli jej nikdy nedokončil a tedy ani nepublikoval, pracuje s vlastními božstvy, mezi něž zařadil i Ourobora jakožto existující entitu, s níž lze komunikovat. Řada badatelů se domnívá, že by mohlo jít o projev některého traumatu ze Sickova dětství, či snad následek jeho četných cest do neznáma. Faktem nicméně zůstává, že Ouroboros a jeho symbolika hrají v Sickově tvorbě klíčovou roli a autor sám si byl dobře vědom relativity a nepravidelnosti ve vnímání času.
Po svých studiích se John Sick přesunul do městečka Lomma jižně od Bermrinxu, kde žil v malém bytě se smečkou koček a věnoval se výhradně svojí tvorbě. Tuto etapu svého bytí zachytil ve své sérii "Halmsonism".
Tím naše znalost Sickaretova života končí, neboť po několika letech ze svého Lommského bytu beze stopy zmizel a nebyl více spatřen. Jeho texty však dále vznikaly a dostávaly se na veřejnost prostřednictvím krátkých článků v takzvaných Novinách Nekonečna, jejichž redakci se nikdy nikomu nepodařilo dohledat.
Po zhruba čtyřech desetiletích od Sickova zmizení se abnormální jevy v prastarém lese ve východní části Bermrinxka začaly vyskytovat stále častěji a v mnohem větším měřítku, což vedlo k postupnému zaniknutí veškerých návštěvníků lesa a nakonec i uzavření jediné železniční trati, jež jeho severní částí vedla. Ti, kdo se vrátili ze svých tamních strastiplných zážitků, často popisovali postavu starého shrbeného muže s dřevěnou holí a dlouhým bílým plnovousem, jenž bez ustání polohlasem četl knihu s kruhovým ornamentem na hřbetu. Z dostupných indicií a pomocí řady pokusů o sestavení identikitu se odborníci shodli, že by se pravděpodobně mohlo jednat právě o Jonathana Sickaretu, který by už tou dobou měl být starší devadesáti let. Nikdo se ale dosud neodvážil vydat se do prokletého lesa za tímto starcem, takže nemůžeme mít jistotu, že se skutečně jednalo o Sicka. Jeho texty se nicméně stále vynořují odnikud, takže se nabízí otázka, zda Sick stále žije a ve svém enormně vysokém věku stále píše, anebo zda texty stále vychází po jednom a v dlouhých rozestupech, aby autorova smrt zůstala pouze hypotézou.
V případě jakýchkoli nejasností nebo máte-li další informace, obraťte se na naši redakci na emailu nebo přes potrubní poštu z Bermrinxkého Pytle!